Přírodní památka je definována jako přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostu nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystému, s regionálním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Každá přírodní památka má stanoveny bližší ochranné podmínky a příslušný plán péče.
Zde se jedná se o unikátní skalní výchozy a odkryté geologické profily s teplomilnou vápnomilnou květenou, které dodnes představují mimo jiné cenné ukázky jak vypadala příroda na území hlavního města před jeho intenzivním osídlením. Hlavní předmět ochrany: opuštěný vápencový lom s geologickým profilem svrchním silurem a spodním devonem. Součástí PP Branické Skály je Lomová stěna Branické skály (foto č. 1) s vegetací perialpinského rázu, kde se vyskytují vzácné druhy stepních bylin jako je bělozárka liliovitá, kavyl Ivanuv, kostrava sivá. Jedná se o cenná společenstva skalních stepí. Žijí zde vzácní plži, mandelinkovití brouci. Z hub zde najdeme vzácnou teplomilnou muchomurku / Amanita vittadinii/; z motýlu zde byly zaznamenány dva druhy otakárků; z obratlovců na skále hnízdí poštolka obecná a ve štolách na úpatí skalní stěny zimují netopýři. Výrazný je zde výchoz lavice hlavonožcového vápence /Školní vrch/, který je unikátní geologicky i botanicky.
Podzemí Branické skály
V roce 1944 němci hledají úkryty pro zbrojní výrobu
kde se dá, a odborníci, specialisté z německého
Freiburgu, vytipují i Braník, jako dokonalou schovávačku
pro vojenskou výrobu. Projekt se však
nepodaří dotáhnout do konce. O tom se zmiňují
i totálně nasazení přímí účastníci jejího budování.
Co se ví jistě? V podzemních prostorech fungovala
soustružnická dílna. Podzemní systém chodeb
měl tři vchody do třech továrních chodeb. Hlavním
vchodem do systému o délce 220 m je vchod G. Ve
třech továrních štolách a dvou rozrážkách melo být
jádro továrny. Chodby jsou raženy obdélníkovým
profilem při výšce stropu i přes 3 m a šírce chodeb
až 3-4 m. V místech zvaných „Zával radosti“ se setkáváme
s vysypaným stropem tam, kde jsou vápence
částecne dekalcifikovány a nahraženy kremenokaolinickou
zvětralinou. Chodby byly u vchodu
„zahnuté“, aby se vnitrek chránil pred výbuchem
leteckých bomb.
Celkem se tak v Branické skále setkáváme se sedmi štolami o úhrnné délce 295 m. Štoly byly koncem roku 1991 zmapovány pracovní skupinou SPEA při ZO 1-05.
Sbor Církve českobratrské evangelické v Braníku (foto č.3)
Sbor patřil původně k nuselskému sboru, v roce
1942 byla v Braníku zřízena kazatelská stanice vedená
nuselským vikářem Františkem Janeckým.
Na podzim roku 1947 se příslušníci sboru vedeni
stavitelem ing. Janem Pospíšilem pustili do stavby
vlastního kostela. Tak vznikla pod bílou stěnou vápencové
skály v bývalém branickém lomu puvabná
a v Praze neobvyklá dřevěná stavba. Kostel podle
plánu architekta Pavla Bareše byl dokoncen na jaře
roku 1948. To už byl Braník samostatným farním
sborem, jehož prvním farářem se stal Timoteus
Pokorný. Vzorem branickému kostelu byl dřevěný
toleranční kostel v Hrubé Lhote na Valašsku z konce
18. století. V roce 1976 byly do kostela pořízeny
varhany, koupené od smíchovského sboru. Roku
1990 byla ke kostelu přistavena apsida podle projektu
architekta Davida Vávry.
Divadlo Dobeška (foto č.4)
Někdejší kulturní dům Dobeška vznikl v 60.letech
20.století v rámci tzv. Akce Z. Projekt přestavby na
divadelní scénu je dílem architekta Davida Vávry,
mimo jiné herce divadla Sklep. Divadlo Sklep tu také
našlo nové působiště. Rekonstrukci finančně zajistila
městská část Praha 4. V sále pro 150 diváku lze pořádat
i filmová představení, další prostory slouží k nejrůznějším
výtvarným a jiným aktivitám.
Lomová stena Branické skály
Dětské hriště pod Branickou skalou
Kostel církve českobratrské evangelické v Braníku
Divadlo Dobeška